už to nedávám.já vím,že jsou to ty běžné stesky, ale já obden připomínám slzavý údolí, když nebulím, tak mám tendenci si svýma ,,hrůzama,, ohryzávat nehty do krvava nebo ze zoufalýho vzteku rozbíjet všechno okolo, o lebčičkách svých dětí nemluvě. ty šílenci jsou naživu snad jen z toho nejzasunutějšího a hooodně hluboko zakořeněnýho mateřskýho pudu, co ze sebe dokážu vyškrábnout. chlap hodně maká, aby nás uživil a snaží se tu a tam i pomoct, lehký to taky nemá. já už nevím ,,co se sebou,, abych měla více sil,schopnosti to tady ukočírovat a neruplo mi v bedně, protože už i můj brácha mi řekl, že chvílema jsem ve stavu, kdy uvažuje, že by mi někde v kazajce bylo líp