máme doma totéž... starší dcera provokuje a dráždí syna a ten se pak začne prát... někdy je to ale opačně, nedá se říct, kdo si zrovna začal... pokud je to přes únosnou mez, vlítnu na ně a stačí je seřvat, přesto se to za chvíli opakuje...nějaké vysvětlování a rozmluvy nezabírají, zkoušela jsem i promluvy typu, kdybychom se tak k sobě chovali s mužem, taky by se jim to nelíbilo, výsledkem byla odpověď - vy jste si to vybrali sami
nijak moc to neřeším, jen trvám na tom, že i přes rvačku musí být opatrní, žádné kopání, tvrdé útoky a podobně (stejně se kopou)

sama si moc dobře pamatuju, že jsme se se sestrama rvaly jako koně, já na ně neměla fyzicky, tak jsem si to vynahrazovala ironickými poznámkami a občas taky došlo až na krev, ale postupně jsme z toho vyrostly a nemyslím, že by se to na vztazích nějak podepsalo (to až mnohem později mnohem dospělejší neshody) a s mladší sestrou se tomu dodnes rády smějeme...