no, nevim jestli te uklidnim, ale tohle znam z vlastni zkusenosti. Mam takhle starsiho bratra a byli jsem horsi jeste v tom, ze jsme velice casto o vikendu koncili na chirurgicke ambulanci. Tu rozbita hlava lopatou /to jsem mu udela ja/, tu zlomena ruka, klicni kost /nase hratky a idelani napady/, tu odrazeni brok /ze strelby ze vzduchovky/ v tele atd...atd...jendou jsme malem podpalili barak, vlastne 2x....
No, s dospivanim /bylo me kolem 17 let/ se nas vztah zmenil a byli z nas najednou milujici sourozenci a domnivam se, ze nam to zustalo.

Ad...moje zdejsi nemecka kamaradka resi zrovna neco podobneho /teda jako mas ty, tak daleko jako ja s brachou neni/. Uz se z toho chudak hrouti a tak je obejnana se synem k psychologovi, at vi jak na to. Dcera je mirne klidnejsi. Predpokalda, ze kdyz bude vedet jak na syna, zlepsi se i sourozenecky vtah.

Neboj, nase mama to dala. Ani psychologa nepotrebovala