viz níže

na surogátní matřetví nemám vyhraněný názor

touhu po dítěti, která je tak veliká, že je žena ochotní podstoupit v podstatě cokoliv, nezpochybňuju

- nezpohybbuju ani, žes e v 25 či 26 letech cítí stará, já jsem se taky necítila úplně mladá

zcela upřímně mně šokovalo kolik potratů a IVF lze za asistence reprodukční medicíny zvládnout - je to v průměru každých pet mesíců bud potrat nebo nezdařené IVF, tnn. pořád nějaký "jiný" stav - zěhotetsví, potrat, rekonvatelscence, hormonální stimulace ....neumím si představit, že žena, která tímto projde, je schopna ted o něčem rozumně uvažovat, já bych nebyla.

Nemohla jsem uvěřit, že toto jsou dnes lékaři ochotnu podporovat .

Fakt jsem přesvědčena, že když mne bylo těch 25 , tak takovýto bysnys s neštěstím ženy ještě nejel, takhle nadrsno. Mám kamarádky i známé, co to řešily, a fakt byly rozestupy mezi pokusy větší.