Mám možná takový hloupý dotaz, když jsem se v osmnácti stěhovala, pošta dala moje peníze máti, na vesnicích se to tak běžně dělalo, jenže máti se vyjádřila, že ty peníze nepotřebuji, podotýkám, že jsem po zaplacení nájmu neměla ani na chleba/ fakt nekecám, celé měsíce jsem jedla těstoviny jen tak bez ničeho a ovesné vločky ve vodě taky jen tak/ s máti jsme neměli nikdy žádné vztahy, prostě jsem tam byla navíc, měla své oblíbence, bráchu se ségrou, od těch osnácti jsme se neviděli, máti prostě nezvládla vlastní život, otec, alkoholik. Ale to řešit nechci, má smysl si stěžovat na pochybení pošty a když jo, tak kde? Nebo to bude lepší dál nechat plavat? Je to totiž už patnáct let. Ale štve mě, když se bokem dozvím, že bratr nikde nepracuje, máti ho živí, barák po dědovy se napsal na ségru a já musela v osmnácti bez ničeho z domu. Nechci si stěžovat, mám svůj život i když kluci nemají babičku, tak žiji normálně, prostě máti, asi nikdo nenaučil žít sama za sebe.