ja chapu, ze nemas radost. Kdybych znovu otehotnela, tak mam jasno a jdu na potrat. Vek a starosti uz se podepsaly, chci taky zacit po letech zit a ne jenom pobihat kolem deti, coz proste tak je, kdyz clovek nema chuvu nebo babicky po ruce. Navic clovek ma vic energie ve 30 nez ve 40, vnoucata pak budem hlidat v 70, coz kdyz vidim nase rodice, tak oni uz na to v tech 70 nemaji. Dokonce i manzelovo rodice ztratili dech a hlidaji (nase samozrejme ne, my jsme daleko a moc velka zatez) se sebezaprenim.

Detem se clovek musi venovat, nevim jak nekdo prijde na to, ze starsi se staraji o mladsi. nene. I starsi chodi a chteji si povidat, resit co kdo komu rekl/udelal ve skole, potrebuji pomahat s ucenim, zkouset z dejepisu a zemepisu. Mladsi si chteji hrat, je ptoreba resit doktory, logopedii. A nekdo tu pro ne musi byt, pripraven naslouchat, pomahat resit problemy nebo si jenom hrat.

Dalsi vec je, ze kazde dite je uplne jine povahove. Dokud jsou malinke, tak se daji snadno srovnat a zpacifikovat, ale s prichodem puberty prichazi reseni nalad, clovek tomu musi celit, protoze to je proste takove obdobi a mit na to vzdycky silu...je to narocne.

Manzel se divi, ze jsem si nasla misto na castecny ve skole. Ale uprime - kdybych sla do nejake normalni prace za normalni penize, dojizdet do prahy od nevidim do nevidim, kdo se bude o deti starat?

Zvladnout se to da. Otazka je za jakou cenu.