Zdravím a gratuluji !
Chápu, že pokud člověk s dalším dítkem moc nepočítá, je to šok . Taky jsem to zažila a nebyla hned jenom šťastná .

Ale každopádně, žádná katastrofa to taky není. Zvládnout se to určitě dá, zvlášť když už máš zkušenosti se starostí o tři děti . Ale záhul to bude, o tom žádná.

Auto koupíte větší, do bytu (pokud to není malé 1+1) se snad taky vejdete, dovolenou ještě stihnete. Nebo se podsune o dva roky.
Věk je spíš nevýhoda, ale zase asi jsi toho dost stihla podniknout než přišli děti, ne ?

To ostatní (kroužky, školka, škola, věnování se dětem) hodně závisí od místa kde bydlíte a tím daných možností (město, vesnice, jak je daleko škola, školka, kolik může pomoci tatínek).
Pak už to prostě jen organizovat, jak to nejlépe jde. Co nejde, z toho nezoufat . Nikdy to není ideální, ať jsi doma s více dětmi nebo v zaměstnání (třeba s dlouhou pracovní dobou).
První třída může být pro dítě dost náročná, ale to si myslím, že je spíš výhoda, že je maminka na MD než třeba dlouho do noci v práci.

Aktuálně spaní - domluvit se s tatínkem a střídat se. Aspoň o víkendu se vyspat sama, malé "buditele" ať hlídá muž. Pokud chodí děti ještě spát po obědě (popř. většímu pustit pohádku na DVD) aspoň odpočívat s nimi.

Ať nevypadá, že pouze pustě teoretizuji, fakt vím, o čem to je.
Sama mám doma 7 dětí - momentálně 14 let (8.tř.), 12 let(7.tř.), 2 x 10 let (dvojčata 4. tř)., 6 let (1.tř.), 2,5 roku a 6 týdenní mimi. Zrovna dnes bylo pololetní vysvědčení a školáci si vedou opravdu dobře.
První tři děti se narodili v rozmezí 3,5 roku. Pátá, když byla nejstarší v 1. třídě. Babičky máme daleko, po ruce výpomoc skoro žádná.

Výhodou teda byl určitě věk, teď mám skoro 40 a mimi mě zmáhá víc než "za mlada". Ale mám kamarádku, která má 44 a čeká (plánovaně) páté děťátko. A moc se těší.
Takže všechno jde. Někdy těžce, někdy lépe. Jsou i chvíle, kdy si říkám: "Dýchej, hlavně dýchej!!!" Ale taky chvíle, kdy jde všechno skoro samo a já si užívám to živé štěstí. Neměnila bych, fakt.

Přeji hodně zdraví a síly