První knížka mě celkem nadchla. Druhá už méně. A tak to pokračovalo. Připadá mi, že všechny jeho knížky jsou jistým způsobem na jedno brdo.
Stejné je to třeba s Irvingem, určité symboly používá vždycky stejně (Vídeň, medvědi, incest...), což u něj pro mě funguje v tom smyslu, že se cítím jako kdyby na mě autor spiklenecky pomrkával ("těm, kdo mi rozumí..."). Tedy fungovalo to velice dlouho, jeho úplně poslední věci už mi připadají jako čiré vykrádání sama sebe. U Murakamiho mi to nějak nefunguje, připadá mi to prostě trochu moc "pop".