Ono se to blbě poslouchá, většině lidí je nepříjemný poukazování na to, že něco dělá blbě. Taky mi to trvalo dlouho, než jsem se od tohohle pocitu oprostila. Zjistila jsem, že bez sebereflexe se člověk nikam neposune. Ono je snazší obviňovat druhé, poukazovat na jejich chyby, spílat osudu, nemocem a nadávat na nespravedlnost.
A opakuju, nejde o vyvolávání pocitu viny, jde o pochopení souvislostí.

Před cca šesti lety mi jedna učitelka jako reakci na dlouhodobé synovo chování řekla, že se v naší rodině musí dít něco hodně špatně. Jak já jsem na ní byla naštvaná, co si to dovoluje, vždyť já se přece tak snažím... Trvalo mi hodně dlouho, než jsem si uvědomila a dokázala přiznat, jakou měla pravdu.

Co se týče homeopatie třeba, vyléčila jednomu synovi astma, druhému angíny. To bylo v době, kdy jsem ještě nechápala souvislost s našimi vztahovými problémy s manželem. Ale posunulo nás to všechny, vlastně to nastartovalo i proměnu našeho vztahu, ukázalo nám to oběma, že tady je něco, co jsme dosud nechápali a začali jsme se zajímat i o další věci "mezi nebem a zemí".

Ono léčit nemoce se dá z různých stran, různými způsoby, pokud se ale nevyřeší PŘÍČINA problému, nemoc (problém) se přesune jinam, do jiného orgánu, často se projeví závažnějším způsobem, to už ale třeba klasická medicína nebere v potaz a stále léčí jen důsledky.