Čím jsem starší, tím víc panikařím při plavání v přírodě. Kalná voda nebo hloubka, děsím se, co se tam skrývá. Zdechlina, ostnatý drát, hadi, odpadky, mrtvoly. V moři navíc neznámí živočichové, slizcí, bodaví, jedovatí.
Vždy si tedy na chvilku zaplavu a vynalézám různé modlitby a mantry, ale když zapomenu, přepadne mě na hloubce panika a zdrhám na břeh, vnitřně se klepu strachem. Rodina chce letos po letech k moři, tak se tetelím, že na přelomu května/června bude ještě chladné a budeme spíš chodit na výlety.