Ono to není celé o asistentovi. Náš kluk byl hyperaktivní, hodně silně, dyslektik, dysgrafik a bez asistenta. Něco málo by asistent zastal, ale většina nápravy byla odborná:

- odborným přístupem učitele - rozvíjel svojí znalost v oblasti SPU, chodil na kurzy, zvláště potom, co dostal kluka (rozpoznal dvojí čtení a genetický přístup ke čtení, což synovi umožnil místo vyučovaného sylabického). Vedl nás přesně v domácí přípravě (kolik a jak číst, co dělat s grafomotorikou.)
- vstřícným přístupem učitele
-- Zavedl pravidla pro třídu i pro nás: DÚ přes týden, dopis všem rodičům každý týden v 1.-4. třídě s DÚ, písemkami, probranou látkou a aktivitami školy.
-- Umožnil alternativní způsob zkoušení a v hodnocení odhlížel od všeho co souviselo s SPU. (Klidně ho nechal psát písemku v družinovém čase v kabinetě, kvůli klidu, často nám dal přehled jevů, které v písemce budou, jiné diktáty, doplňovačky...)
-- Velmi hlídal oblast vztahů ve třídě. Nedovoloval žádné posmívání, ale naopak dovoloval rozumné kočkování se. Trestal vždy s přihlédnutím k situaci (když kluka o přestávce drželi zavřeného na WC a on je pak osprchoval štětkou, tak to nechal projít).
- Měl doplňovací hodiny pro děti s SPU, kde se opravovalo hlavně čtení. Kdo měl papír z PPP, nemusel je platit.