Oslabený organismus, duševní vyčerpání, zklamání a obavy z přicházející druhé světové války spolu se zvýšenou vnímavostí k infekcím byly příčinou toho, že banální chřipka, kterou Čapek onemocněl v polovině prosince 1938, neměla nijak lehký průběh. Před Vánocemi se sice Čapkův stav zlepšil, a on mohl vstát z lůžka, po několika dnech ale znovu ulehl, k chřipkovému onemocnění se přidal i zánět ledvin a také zápal plic.

Nutno říci, že Karel Čapek byl po celý svůj život kuřák, jeho ošetřující lékaři mu v tomto stavu ale zakázali kouřit i mluvit. Přesto se ale Čapkův stav nijak nelepšil, v té době nebyla dostupná antibiotická léčba, a tak byl zápal plic takřka neřešitelnou situací. Na konzultaci byli na Štědrý den roku 1938 přivoláni i profesor Charvát a profesor Pelnář, přesto ale Karel Čapek den poté onemocnění podlehl.

Podle lékařské zprávy byla příčinou smrti bronchopneumonie – tedy zápal plic, podle vyprávění novinářky Mileny Jesenské je ale nutné pohlížet na konec života největšího českého spisovatele z jiného úhlu:
„Nebojoval. Nerval se. Nezápasil. Přestal jenom dýchat a přestal jenom žít. Chcete-li, věřte si, že zemřel na bronchitidu a na zápal plic.“

Duševní a tělesné vyčerpání, útoky ze strany nepřátel, ale i dřívějších přátel a ztráta ideálů způsobily, že se zhroutil celý Čapkův svět. Čapkova mysl se nijak nebránila a on zemřel v souladu se svou celoživotní filozofií; s vírou v to, že věci se budou dít tak, jak mají, a co se má stát, se stane.

Nebránit se tomu, co musí nutně přijít, být spokojen s okamžiky, které prožil, s láskou v život a člověka samotného: „Po strašlivé rozkoši bytí nastalo strašlivé prázdno nebytí. Najednou nebylo zač mít odpovědnost.“

http://www.revmaticke-nemoci.cz/novinky-bechterevova-nemoc/karel-capek-a-jeho-boj-s-bechterevovou-nemoci-ii-cast-15