Tady nejde o trest, pro mne to vůbec není o strachu z trestu, ale o tom, že chci být s Bohem, protože to za to stojí :) Rozumím tomu tak, že je na nás, zda se rozhodneme mít vztah s Bohem - ten je možný mít díky Ježíšově oběti. Nebo můžeme Boží odpuštění a přijetí odmítnout, v tom máme svobodnou volbu, on nám to nemůže nijak nanutit. Nicméně pak je člověk bez Boha i po smrti. Když se mě někdo ptá, jak si představuji peklo, tak většinou říkám, že tady na zemi je Bůh nějak stále přítomen - dokonce i v životech nevěřících lidí jedná, i když si to neuvědomují. Jeho odraz je právě v těch krásných věcech v životě - v narození dítěte, v lásce mezi dvěma lidmi, v pocitu blízkosti s někým druhým, v tom, že se můžu zhluboka nadechnout jarního vzduchu... V pekle ale Bůh není vůbec - a proto tam bude každý člověk vlastně úplně a zcela sám... zkrátka si to představuji jako naprosté osamění.