To jsem ale nepsala, že můžeš dělat cokoliv zlého a vztah k Bohu to zahladí.
Pokud máš vztah k Bohu a pustíš si ho do svého života, už toto samo o sobě tě motivuje k tomu, že mu chceš být podobná, tedy že budeš v první řadě milovat lidi okolo sebe a budeš se vyhýbat zlu v každé podobě. Nebudeme si ovšem nalhávat, že se nám to podaří na 100% tak, jak bychom chtěli. Ale úžasné na Bohu je právě i to, že je schopen přihlédnout k našim pohnutkám, k našim schopnostem a omezením, která jsme dostali do vínku ať už geneticky, životními podmínkami nebo výchovou. Přirovnala bych to k jedničkáři, který pro své jedničky nikdy nic nemusel dělat, protože je tak geneticky nastaven a ke trojkáři, který má trojky vydřené. Proto v očích člověka život křesťana, který je "trojkař" nevypadá moc dobře, ale jaké by to asi s ním bylo, kdyby neměl motivaci a žil, jak mu jeho přirozenost velí?
Taky jsem nikde nepsala a ani si nemyslím, že charakterní člověk, který pomáhá, je zmetek. Jestli takový člověk bude spasem nebo ne, o tim nebudu spekulovat. Na druhé straně spasení není za dobré skutky, ale za vztah s Bohem, protože jak jsem už psala, není ani jeden člověk tak dobrý, aby neudělal nikdy nic špatného. Proto oběť Ježíše na kříži potřebuje přijmout každý.
Toto je natolik obsáhlá problematika, že se nedá objektivně vyjádřit v několika příspěvcích. Pokud má někdo zájem, může si o problematice něco poslechnout zde: http://www.skk.cz/kurzy/