Blanket, tím se myslí, že žít bez chyb, dokonale, není možný, takže nemá cenu se nepřiměřeně trápit tím, že člověk selhal. Někdo, kdo uvěřil v Boha, třeba na ten vztah s ním postupně rezignuje, protože si začne uvědomovat, že je strašně nedokonalej a selhává naprosto pravidelně a že na to prostě "nemá".

Pointa je ta, že i svatej hřeší sedmkrát denně, takže není důvod propadat depresi a jakožto "člověk nehodný" rezignovat na veškerou snahu. Podstatný je, že člověk žije ve vztahu k Bohu, tj. že se opakovaně na svůj život dívá z pohledu toho, jaký má mít smysl, k čemu ho PB povolává, co po něm chce a jaké nároky na něj klade. Že se snaží ten vztah naplňovat a žít podle těch nároků.

Takže ne, řezání hlav a znásilňování panen dle vlastní libovůle do toho nezapadá, z toho by nejspíš PB velkou radost neměl

(Z tohohle pohledu mi ten pohled na víru jako berličku přijde celkem zkreslenej, on život ve víře podle mě člověku pozici spíš ztěžuje, respektive přidává mu rozměr, kterej s sebou nese řadu nároků, a to nemalých. Teda, ne že by nebyli lidi, co čerpají z náboženství hotová řešení veškerých problémů, čímž se úspěšně brání jakýmukoli myšlení, ale takoví lidi jsou i mezi ateisty i lidmi naprosto nábožensky lhostejnými.)