Pravda je, že jsem to napsala dosti vášnivě, ale mimo téma to není.
Prostě si představ učební proces jako hrad v Bradavicích, chodby, schody, dveře, všeho moc a ještě to z magických důvodů mění polohu. Pak přijde někdo, kdo uvnitř toho všeho vybuduje klikaté nepřehledné lešení, takže třeba ze sborovny do chemie ujdeš třikrát delší cestu, jak z toho lešení čouhají hřebíky a jiné nedodělky, roztrháš si šatstvo, možná ti i spadne na hlavu zapomenuté nářadí. Existence toho lešení se odůvodní tím, že přímé chození po podlaze je zastaralé a omezující, balancování na nebezpečném lešení moderní a lepší, třeba i proto, že skoro všude je to sice desetkrát dál, ale když dobře hledáš, tak někde je zkratka a proto je to lešení dobré.
Jenom proto, že při pečlivém "procesingu" vadné věci jde vygenerovat sem tam něco, co se dá použít, není zmetek dobrý. Dobrý nástroj je třeba kladivo, nebo nůž. I kdybys ho neviděla nikdo před tím, brzy přijdeš na to, k čemu je, když se školíš, dokážeš s ním divy. Kdyby takové bylo RVP, nevyžadovalo by blábolivým jazykem vyplňování blábolivých okének, ale inspirovalo by lidi k lepší práci.
Ty věci, které ty zmiňuješ jako důkazy užitečnosti RVP, ve skutečnosti žádné plody RVP nejsou, to jsou dávno známé věci a je smutné, pokud je třeba je pomocí takové mašinerie, jako je RVP, "legalizovat".
Školy potřebují svobodu, jenže ji lvím dílem nechtějí. TOTO je děloha, ze které vzešlo RVP. Otroctví, které je prezentované jako sofistikovaný tvůrčí systém.