Milá Spirálo, jako bys mi připomínala našeho mladšího synka. Každodenní záchvaty vzteku ze sebemenší příčiny, řev až do bezvědomí nebo pozvracení, svíjení se na zemi, mlácení hlavičkou do zdi...rodičovsky moooc náročné chvíle...u nás ještě vyšperkované synovou "andělíčkovskou" vizáží - roztomilý modrooký blonďáček, takže chování bylo o to víc šokující. Píšu, abych tě podpořila. Synovi je nyní 9 a je skvělý. Afekty začal zvládat cca od 6ti let na "společensky únosné" úrovni. Škola mu jde sama, má hromadu kamarádů a hodně zájmů. Co mu zůstalo jako povahový rys je jeho zarputilost a paličatost. Když se zkrátka ROZHODNE, zabejčí se a nejede přes to vlak. Ale to rozhodně není vždy špatně!! On se dokáže rozhodnout i pro celkem pozitivní věci (že se PROSTĚ naučí tu novou sestavu v taekwondu...a maká na tom denně, na tréninku nebo doma podle youtube, dokud to nedá ). Nenechá se nikým (ani mnou) k něčemu ukecat, zviklat, strhnout, obalamutit. Je velmi názorově konzistentní. Sice je to rodičovsky náročnější (neudělá nic, o čem není on SÁM vnitřně přesvědčen), ale pro pubertu (a pro život) je to myslím velká deviza. Tak držím palce a přeju pevné nervy s chlapečkem