S matikou je to stejné. Jenže víš co? Je, bohužel, dost učitelů, kteří jsou matematicky zcela impotentní i na poli látky ZŠ a to je nejlépe přikrýt nějakou líbivou frázičkou nebo obvyklým aprobačním folklórem.
Já jsem matiku učila, strašně jsem nechtěla, ale šéfka mi to dala befelem. Ohrazovala jsem se didaktickou nevybaveností, nezkušeností, důležitostí matematiky, jako že do ní nesmí jen tak každý fušovat, do té posvátné věci... Říďa mě za trest zavřela do zástupcárny a dala mi písemku, tak jsem namastila písemku, měla jsem to dobře, bylo to pro devítku a ona: "Chci po tobě pětku, umíš devítku, tak čau!", tak jsem šla.
Učila jsem je to, jak jsem uměla. Nejdřív jsem chtěla nějakou podporu od metodického sdružení matematiky, které mě dost nenávistně a škodolibě vyfakovalo, nechtěli se podělit ani o písemky - čtvrtletky, které bylo zvykem psát vždycky v ročníku stejné pro porovnání. Těšila se, děvčata, jak mě vykoupou.
Nevykoupaly. Měla jsem s tím práce houf, noci didaktického zápalu, ale nakonec to bylo docela prima a docela uspokojující a inspirativní, otevřelo mi to nová zajímavá okna.
Říďa mi celkem nahrála, sdružení sebrala jejich čtvrtletky a zadala svoji vlastní na překvápko. Zacpi si nos před smradem, moje třída byla nejlepší, což samozřejmě koleganě vyhodnotily tak, že mám u šéfky protekci, že mi řekla, co v té písemce bude, ale neřekla.
Do hodnocení mi děti často napsaly, že se jim to líbilo, protože to konečně pochopily. JEdna holčička napsala: "Paní učitelka to vysvětluje jako moje maminka, takže díky tomu matematice rozumím."
Prosím, to fakt nemá být sebechvála. To je jen to, že základkový učitel by měl mít základkovou látku v paži ve všech předmětech, řekněmě kromě výchov, kde respektujme, že málokdo je umělec i sportovec současně.
A potom je to taková didaktická anekdota.