Těch případů, které působí podezřele a jsou o nich svědectví z první ruky, byť jen z jedné strany, je opravdu moc. Možná by se spíš dalo místo "když se kácí les, lítají třísky" říct "aby vyrostl les, musí se udělat probírka?" Probírka znamená jít do mladého, dosud nevzrostlého lesa s křoviňákem a bez velkýho váhání vymlátit třetinu porostu.

Systémová chyba tam bude, pokud jsem správně pochopil, tak vnější i vnitřní kontrola kontroluje správnost postupu (např. zmíněný případ, kdy pracovnice BV svévolně upravovala záznamy), ale podle všeho nekontroluje, nebo jen nedostatečně, vlastní postup. Přitom BV má vůči rodičům očividně pravomoce velký, může dělat i dost zásadní kroky přímo na místě, na základě okamžitý úvahy, aniž by se za ně musel zodpovídat, u soudů má výsadní postavení v praxi si navíc může dovolit ignorovat i rozhodnutí soudů.

Instituce jedoucí v utajovaným režimu bez dostatečný kontroly, která se ve svým postupu řídí poukazováním na vyšší zájem, definovanej obecně, ne konkrétně případ od případu, nikdy nebude sama sebe kontrolovat dostatečně. Třeba to, že americkým tajným službám byla svěřená pravomoc libovolně kontrolovat jakoukoli poštu a zároveň pravomoc libovolně určovat, kdy je to nutné, vedlo k větší kontrole pošty, ústící až v mezinárodní skandály, ale samo o sobě to nepřispělo k účinnějšímu odhalování teroristů.

Barnevernet v praxi ve svých rukou spojuje pravomoc legislativní (byť ne formálně zákonodárnou, vydává jen vlastní předpisy, ty ovšem mamí v praxi platnost a váhu obdobnou zákonům), výkonnou i soudní (byť ne formální, ovšem v praxi nejsou jeho rozhodnutí nic jinýho než rozsudky). A to je prostě systémová chyba, to je systémová chyba, to ze svý podstaty je obrovská systémová chyba.