Dost často to bývá bráno jako výhrůžka, kamarádka říkala dceři, počkej vařečka ti bude tancovat na zadku a vytáhla ji ze šuplíku.
Dcera je Čechošvédka, takže jako Češce jí můžu dát na zadek
, ve Švédsku ani nevím, jestli jsem byla vyloženě někde svědkem, že by někdo dostal, ovšem zmiňovala jsem to již zde x krát - když byla dcera malá a u ušní doktorky v Praze, ta řekla, být váma dát jim na zadek...nechtěla se nechat vyšetřit, prohlédnout ucho.
Mezitím už jsem s ní byla na chodbě, kde jsem ji měla uklidnit apod. To nepomohlo, dcera odešla jako nevyšetřitelná, lékařka si s ní neuměla poradit, na netu samá špatná hodnocení v podobném duchu, nedivím se, na Vinohradech si poradili vždy, rázně a důsledně.
Tenkrát jsem této lékařce tedy řekla, že dcera nemůže dostat na zadek, když je Švédka, protože aby mi toto říkala doktorka je pro mě už za hranicí co si kdo může dovolit.
Já sama jako dítě dostávala a negativně se to na mě nepodepsalo.
I když bych to dnes vlastně mohla používat jako výmluvu a začít navštěvovat různé ordinace, brečet a stěžovat si a dělat traumatizovanou...ale jak řekl prof. Matějček, dospělý člověk by se neměl vymlouvat na to, co se mu stalo ve školce.
Můj bratranec by už musel dávno být mimo hru, ten dostával, že bral druhou o zem, v Norsku by už dávno nebyl v rodině...
Neměla bych to dnes vlastně vracet rodičům, v jistém věku by se to už takto vracet dalo...