Pavlo, samozřejmě nejsem věštec, ale řekla bych, že strašný strach mít nemusíš
. To, co píšeš o situaci, kterou musí zvládat tvůj syn (a jeho okolí), na spuštění autoimunitního onemocnění stačí...a vsadila bych se, že to bude "jen" to.
Osobně bych změnila, co se změnit dá, zmírnila bych tlak na nejnižší míru, co to jde.
Nevím, kolik synovi je, pokud je malý, je hodně navázaný na tebe a na tvoje pocity a spokojenost.
Mám pocit, že je to vlastně hysterická akce organismu na to, aby zničil jemu nevyhovující stav. Když tedy do organismu vnikne nějaký cizí element (bakterie, vir), imunitní systém se ho snaží ihned zlikvidovat....když je přetížen nebo "hysterický", snaží se likvidovat vše, co mu přijde jako "cizí".
Proto je obtížné ovlivnit to medikamenty, ale zas to dává naději na vyléčení beze zbytku.
Určitě bych se zpočátku zaměřila hlavně na psychiku, na vnitřní klid bez obrovských tlaků.
Jenže to se hezky řekne...a v dnešní době hůř udělá.
Metody jsou různé - nic "nadpřirozeného" nebo ezoterickéo, jen se mi je nechce psát sem veřejně.
Co bych nedělala - nepodporovala bych uměle imunitu, ta už je tak dost napjatá k akci a nabuzená.