Děti jsou velmi různé. Znám děti z patologických rodin, kde je bili, neživili, nešatili, žily zavšivené, které milovaly své rodiče, neustále o nich básnily a zkrátka pěstounskou rodinu nikdy nepřijaly, život v DD zvládaly, ale celou dobu se těšily na ty své rodiče.
Ony chtěly zkrátka to svoje.
Pak byly děti, které potřebovaly tu rodinu jako takovou - jako princip, lásku od kohokoli a ty to vyzařovaly tak silně, že byly naopak vhodné k adopci, případně alespoň k pěstounské péči.
Nejvíc mi bylo líto dětí, kdy tatínek 3 dětí si vzal maminku 3 dětí a ta po čase řekla, že 6 dětí nezvládne, Step by step se nekonalo a jeho děti musely do DD. Bral si je na víkendy ... ale...