Janino, mám to stejně jako Termix. Taky mi dělá problém přijímat od klientů peníze, i když odvedu dobrou práci a cena je předem sjednaná. Když běžel svého času na HBO seriál Terapie, tak jsem úplně fyzicky trpěla při tom předávání peněž psychologovi po sezení v hotovosti. Přišlo mi to tak ponižující a divné, že zlaté faktury. Nutilo mě se nad tím zamyslet, proč to tak mám. Je to nějaký blok asi daný výchovou, kdy moji rodiče nikdy neocenili to, co jsem udělala. Prostě jsem zvyklá dávat a nic za to nečekat, že je to tak správné, moje máma jakýkoliv můj úspěch okamžitě neúmyslně shodila (to jsi měla štěstí, to bylo přece jednoduché, tobě to jde samo, tak se nediv apod.). Obecně mám problém přijmout od lidí i pomoc, laskavost, lichotku nebo dárek. Mám tendenci okamžitě začít snižovat svůj přínos, to co lidi ocenili (jako když mi někdo řekne, že mi to sluší, tak už umím říct děkuju a nekomentovat to, dřív jsem začala automaticky blekotat, že se jim to jen zdá apod.). Zbavit se toho nejde jen tak, někdy je to až komické, jak se snažím nerozebírat, proč mi klient děkuje za práci a oceňuje i přístup a pod., když už zaplatil (automaticky mám tendenci k podezření, že ve skutečnosti si myslí opak). Možná by pomohla ta terapie. Takže Termix rozumím.