Jsem ráda, když lidé nejsou otupělí a všímají si, co se děje v sousedství. Jen tak se mnohdy přijde na týrání lidí (nejen dětí, ale i dospělých).

Co mě děsí, je fakt, že je tu tolik diskuzí na téma odejmutí dětem matce v Norsku. Nikdo z nás netuší, co se v té rodině dělo. Známe verzi matky, která na sebe zcela jistě neřekne, co všechno dělala špatně. Zatím poukazuje jen na chyby svého expartnera, ze sebe dělá oběť. Neříkám, že se matka nějak provinila, jen nedělám soudy na základě jednostranné výpovědi.