Já jsem to s nočníkem nijak moc nehrotila, měli jsme ho sice doma asi od roka a průběžně jsem občas zkusila ho na něj posadit, ale vytrvale odmítal na něj i jen dosednout, hystericky řval jen ho viděl, nechtěl čůrat ani venku, ani na záchod s prkýnkem ani vestoje....tak jsem to nechala být občas zkusila a neřešila to...pak jsem to zase jednoho dne zkusila, bylo to asi 2 měsíce před 3.narozeninami...dala jsem jen punčošky, aby mu to neteklo po nohou na koberec a podlahu, ale vsáklo se to do nich a případně aby zachytily i bobek...nočník jsem dala na nejfrekventovanější místo, kudy pořád chodil...no a asi po třetích počůraných punčocháčích najednou vidím, že sedí na nočníku a od toho dne na něj chodil sám, ani jsem se nemusela ptát, jestli se mu chce...prostě k tomu dozrál...a i venku nebyl problém...sice jsem s sebou pro jistotu ze začátku nosila náhradní oblečení, ale potřebovali jsme ho snad jen jednou...a na spaní jsem s odplenkováním čekala, až bude víc dní za sebou plenka úplně suchá a vydrží to vyčůrat se až ráno....bylo to pár týdnů po tom, co začal chodit doma na nočník...a nehodu měl jen několikrát a to ještě většinou jen když po obědě hodně tvrdě usnul....myslím, že jsem nám oběma ušetřila spoustu nervů a sobě navíc i dost zbytečné práce s praním oblečení a čištěním koberců, sedaček apod....a stejně v klidu a ze dne na den u nás proběhlo i zbavení se dudlíku, byť to bylo docela v pozdním věku, ale nikomu to nijak neublížilo