Leni, to je mi líto . Já si taaak vážím toho, že mám zdravé děti, protože si celkem často uvědumuju, že to vůbec není samozřejmé, občas mám i celkem živé vize, jak se to může zvrtnout, a konkrétně tady na rodině se poslední dobou sype pytel s vážnými nemocemi... naštěstí zatím převažují dobré konce

Je to asi čerstvé, viď? V nedávné době a vlastně ještě teď se vyrovnávám s lehčí poruchou u staršího syna, zatím ani nemám jasno (ne zcela věrohodná diagnostika, a zatím čekáme na zprávu), ale to je houby vážná nemoc. Nicméně původně to vypadalo na něco jiného, relativně vážnějšího, a to vyrovnávání je taková směs protichůdných pocitů - na jednu stranu úleva, že člověk začne rozumět tomu, co se s tím dítětem děje, a může hledat konkrétní pomoc (rady, léčbu), na druhou stranu smutek, že se s tím to dítě (a vlastně celá rodina) musí potýkat.

Hodně sil a dobrou prognózu