Spolužačka se vrátila snad ve středu ten první tejden z rodný Ostravy, úplně hotová z toho, že s holkama lepily plakáty a místní lidi, žádný estébáci, chodili pár kroků za nima a strhávali je. Ale nasála fakultní atmosféru a vyjela znova.

V Praze se to pro mě zlomilo, když jsme myslím v úterý??? dopoledne šli přes dnešní most Legií (tuším most 1. máje) od Národního na Újezd, s úmyslem dojít na Hrad (zopakovat neúspěšnej pokus ze středy patnáctýho, kdy se šlo přes Karlův most). Úsek od filozofický fakulty kolem Hollaru a přes Národní nahoru na Václavák byl už víceméně "čistej", policajti tam už nechodili, ale hlídali fest dědulu na druhým břehu, takže stáli ve dvojitým kordonu na smíchovský straně. Zástup se nejdřív za mohutnýho skandování přiblížil skoro na dosah, pak úplně na dosah, policajti už nebyli mladíci z pohotovostního pluku, ale starší, očividně ty vybraný spolehlivý, nicméně asi měli rozkaz nemlátit a zbytečně nedráždit, drželi se navzájem za ruce (nebo pod paží?).

Ale lidi vepředu se na vysloveně tlačili a v jednom kuse na ně mluvili, trvalo to asi dvě hodiny (?), jim bylo docela úzko, protože začínali bejt unavený, pak se začalo vyjednávat, lidi volali, že chtěj jenom projít, někdo, kdo tomu na místě asi velel, se vysílačkou radil, nakonec řek, že nás teda propustěj, ale že musí bejt všechno v klidu, takže se pustili a trošičku se rozestoupili a lidi se začali valit mezi nima, já vylez jednomu spolužákovi, kterej měl postavu medvěda, na ramena a videl, jak se ty policajti v tom valícím se, tancujícím, radujícím se davu úplně ztratili, takový maličký zelený ostrůvky v moři, předtím před sebou viděli jen ty první řady na mostě, úzkej zástup, teď byli některý z nich v obličeji bílý nebo zelený, očividně se báli, že je lidi zmlátěj nebo snad zlynčujou, místo toho s nima lidi normálně mluvili, přemlouvali je, ať toho nechaj atd. Kolem dokola byly otevřený okna... Na Hrad pak šlo jenom skalní jádro, většina se rozběhla bláznivě po ulicích Malý Strany a slavila.