Přidat odpověď
Knihovnu mame uz 4 roky uzavrenou (predtim vzdy otevrenou), mene se na knihy prasi. Ja si knizky, co prectu nechavam, pokud se mi nejaka nelibi, tak ji nekomu dam. Ale nestava se mi, ze bych knihu, kterou zacnu cist, nedocetla. Prinejhorsim se k ni vratim po par letech. Zrovna ted ctu knihu, kterou jsem pred vice nez 5-ti lety odlozila, pac je v jazyce, ktery jsem tenkrat ovladala mene, nez ted a ted uz se mi cte lip.
Pred par mesici jsem zase docetla jednu, pred 10-ti lety odlozenou knihu zase v jinem jazyce, tenkrat jsem u toho trpela, ted jsem ji precetla skoro jednim dechem.
Muj manzel naopak na prectenych knihach nelpi, klidne je da nebo proda.
A jak casto ctu - drive v tahu, pak par let pauza, pred pul rokem jsem se k cetbe vratila, takze zase v tahu. Miluju cetbu. Ctu v cestine a ve dvou cizich jazycich.
Předchozí