Aido,
moje mladší děti mají ve školce ve třídě holčičku s DS. Holčička je skvělá, vše, co má dítě ve školce zvládat, zvládá. Když se s ní potkáme mimo školku moje děti pozná, pozdraví je, popovídají si, rozloučí se ... moje děti ví ze školky, že je holčička "malinko jiná" a i mimo školku mají potřebu jí chránit (třeba, aby nevběhla do silnice). Já jsem ráda, že mají možnost poznat ve "své" společnosti slabšího a umí mu v rámci svých možností pomoci, ale v momentě, kdy by byla holčička vůči nim neustále nějak agresivní nebo jinak nezvladatelná bych z její přítomnosti ve třídě z pohledu rodiče nadšená nebyla. Oni to totiž ty ostatní děti dost vnímají, hlavně ty neustálá příkoří, co se jim od agresora dostává a není nic únavnějšího než neustále vysvětlovat, že to ten "jiný" tak určitě nemyslel a donekonečna ho obhajovat mě tedy taky nebaví. Máme takto totiž zase jinou holčičku v programu "škola na nečisto", kde se tedy setkávají děti jen jednou týdně, takže to se dá ještě nějak vysvětlovat a uvádět na pravou míru, ale být to denně, tak už můj pohár trpělivosti je dávno přeplněn.