"Ucit deti se specifickymi potrebami by mel zvladnout kazdy ucitel."

Aido, on to taky většinou každý učitel zvládne. Ovšem je dost podstatné, jaké má k tomu podmínky, jaké potřeby to dítě má a kolik jich ve třídě je.
Realita je taková, že u nás stále stoupá počet dětí na jednu učitelku (nemyslím jen porodnost, ale normativ, tedy počet dětí, na který připadá 1 učitelský úvazek), získat asitenta je stále komplikovanější (čím víc se s nimi učí školy pracovat a vědí, jak o ně žádat, tím víc je třeba komplikovat podmínky a ubírat peníze, aby to najednou nestálo moc).
Takováhle nekompetentní integrace může způsobit větší závislost kvality vzdělání na ekonomické situaci rodiny. V zemích, kde jsou děti nevhodně integrované, klesá úroveň výuky, což si mohou ekonomicky lépe postavené rodiny kompenzovat převedením dětí do soukromých škol. Takže na veřejných školách zůstanou děti integrované a děti chudé. Voilá, Bourdier v praxi, "rovný" přístup ke vzdělání řízený státem způsobí reprodukci sociálních vrstev a zamezí sociální mobilitě.