Škola žáka přijala, protože je pro něj spádová a dítě splňovalo věk pro povinnou školní docházku. Rodiče předem dali papíry akorát s vyšetřením školní zralosti, dítě mělo odklad. Další rok se nic nezkoumá, po odkladu dítě automaticky nastoupí. Nikdo nijak nemusí předem dokazovat, že je už způsobilé zvládnout výuku.

Prakticky ihned na začátku 1. ročníku začaly problémy, kolotoč vyšetření, doporučení, přesvědčování, návštěva praktické školy, medikace... Nevede to nikam, protože rodiče odmítají připustit jinou možnost, než kterou si sami představují a která jim logisticky vyhovuje. Když to vezmu opravdu hnusně, z rozhovoru s nimi mám pocit, že navenek se sice pořád ohánějí svým přesvědčením, že by mu vzali možnost normálního vzdělávání a pracovního uplatnění, "ušlapali by jeho dušičku", pokud by ho dali do "blbšulky" - jak říkají, tj. heslo "vše pro dítě". Ve skutečnosti ale mezi řádky čtu, že nechtějí být ti, kteří mají v takové škole dítě, "co by tomu lidi řekli", a taky by jim docházka do té školy komplikovala logistiku - museli by ho vozit v létě ze 40km vzdálené vesnice, v zimě sice jen v rámci města, ale už by to neměli do školy 2 minuty pěšky, tj. heslo "zájem dítěte až za zájmem podnikatelským".