No, asi jde o to, že ten člověk se naprosto identifikuje s tou virtuální postavou a může si tam plnit svá "tajná" přání, která třeba v reálném životě nelze.
Postavu si vytvoří dle svých představ - jaký bych chtěl být a pak vlastně žije dvojí život...

Myslím si, že propadnout takové iluzi lze snadno - teda pokud jedinec nějakým způsobem není spokojen v životě normálním.

Bylo tam i moc trefných momentů, i třeba jak ten architekt odložitl na druhou kolej svůj reálný život - odmítl hovor s bejvalkou s dovětkem "ty vůbec nevíš, s kým mluvíš", když se dozvěděl, že se ve virtuálním životě stal "osobností roku".

Fakt mazec.