Musím se přidat k těm, které to neznají. Moje babí, ročník 1910, byla za první republiky služka. Všechny nás podporovala ve vzdělání. A ve čtení taky. Knížky milovala, moje nejhezčí vzpomínky z dětství jsou o tom, jak nám četla verneovky. A rozhodně neholdovala ručním pracem. Druzí prarodiče byli zemědělci. Ale ani od nich nic takového neznám, naopak. Tahle babička neměla lehký život, nicméně taky čtení nepovažovala za zhoubu. A byla pohodářka, život si dokázala užívat.