Možná víc předelegovat péči i na jiné osoby, aby sestra neměla pocit, že maminka má povinnost se o ni starat.
Ono je to těžké, máme tu podobný případ, a to ani není z rodiny.

Mojí tchýně kamarádka (věk přes 70 let) je taky bezdětná, bez manžela - nejbližší rodinou jsou nějaké neteře a synovici, bydlící hodně daleko, podotýkám, že je paní dost movitá. Měla loni dost závažné zdravotní problémy, několikrát doma upadla a nemohla vstát (i v noci), opakovaně byla hospitalizovaná, při tom jí našli i onko diagnózu, kterou se už ani nenamáhají léčit, vzhledem k jejím předchozím diagnózám... Vždycky volala telefonem svoji sousedku nebo moji tchýni (ani jedna nemá auto), takže to obvykle dopadlo tak, že obě na střídačku byly u ní po x-hodinách, můj muž ji vozil po doktorech a nemocnicích atd... Nebylo to v silách jich obou a navíc to byl neskutečný stres... Při jednom propuštění z nemocnice je paní obvinila, že se o ni starají jen proto, aby po ní dědily (a tak podobně, bylo to dost ošklivé) - přitom jim sama nikdy nenabídla ani korunu ani na náhradu za benzín nebo tak něco, obě za ní běhaly i v noci, když to bylo potřeba, staraly se, nakupovaly, uklízely... Takže jsme paní sehnali pečovatelku, kterou si paní platí (peníze opravdu má, žádné přímé dědice, ti "nepřímí" - neteře, synovci se o ni nikdy nezajímali, ačkoli jednou po ní zdědí zřejmě byt i peníze) a tchýně i sousedka se víc odstřihly. Neměly to zapotřebí. Chodí k ní jen na návštěvy a tu "péči" prostě zajišťuje někdo jiný, kdo to má jako práci a dostává za to zaplaceno. Vztahy se zlepšily, prospělo to všem.