cca od 2,5 roku mi to začalo být nepříjemné, byla jsem netrpělivá, kojila jsem cca 4-5x denně, podle potřeby. teď na podzim jsem si pro sebe vyhodnotila, že už to přináší víc škody, než užitku, tak jsem syna několik týdnů připravovala na to, že už s kojením skončíme, že mi to už není příjemné, že jsem už moc unavená a že bych ráda se s ním místo kojení mazlila, že mi to je příjemnější. Uznávala jsem trpělivě jeho pocity, když plakal, že chce kojit, byla jsem s ním, ale nedala jsem. Byla jsem prostě rozhodnutá. Teď si stále ještě vzpomene, po měsíci, ale našli jsem si usínací rituály (usínal před tím pouze u kojení a za dva dny přešel na samostatné usínání vedle mne po pohádce) a řekla bych, že je nám lépe oběma. Ale je pravda, že jak se osamostatnil, tak víc vzdoruje, dělá mi naschávály, ale to je asi normální.