Kapradino, ale já chápu, že je v tomhle každej jinej. Jak tady někdo psal, někdo má třeba migrény, nezvládá rozruch apod. Mít takovou matku/tchýni, tak samozřejmě zvažuju, kolik na ni naložit - a dám najevo, že může říci ne. Třeba tchýni už je dost let a naučila se klidně říct, že ne, že toho teď je na ni moc/je unavená/po nemoci atd. Prostě normální otevřené jednání. A samozřejmě jsme babičkám vděční, poděkujeme ix-krát, přineseme něco dobrého, kytku apod. A v životě jsem od nich neslyšela nějaký "to jsem chudák, že vám musím hlídat". To je podle mne poněkud nevychované a vydírací.