Blanket, já měla nesmírně sobeckou tchýni (bohužel i sobeckost se dědí), na děti se neptala nikdy, když jsme tam byli mluvila jen o sobě, pořád vzdychala. Ještě jsem si vyslechla jak je těžké uvařit pro nás oběd a kolik to stojí. Děti si tam hrát nesměly, nemocní jsme tam nemohli, ale když byla ona, to přece nevadí, to od ní nikdo chytnout nemohl. U nás byla 3x. Když se narodila dcera, když se za 5 let narodil syn a pak ho jednou hlídat, jak jsem už psala. Já od ní vlastně nic neočkávala. Nevím, jeslti ze začátku, ale nijakou zášť jsem necítila, v podstatě mi jí bylo líto. Ale i to je prý špatně. Prostě brát člověka takový jaký je. Jestli není takový tvůj manžel, máš vyhráno. K ní můžeš třeba jezdit každou druhou návštěvu, vánoce, narozeniny. Je to taky vzor pro děti.