Malá anketa na téma, zda jsem mimo já nebo někdo jiný ... anebo kuvajtskou ropu na mně.

Tedy, postgraduálně studuji při RD, muž má pevnou pracovní dobu. Moje studium se momentálně odehrává v jednom dni cca jednou za 3 týdny. Často řešíme hlídání dětí babičkami, které mají částečný úvazek/větší možnosti volna (díky bohu za to), ale občas se stane, že babičky nemůžou. Tehdy žádám muže, aby si vzal dovolenou. Ale on to nikdy neudělá a raději přiměje své rodiče, aby zrušili svůj (občas docela důležitý) program a vzali si děti na celý den.
A mně to strašně rozčiluje, i když nemá proč - to je totiž čistě mezi mužem a jeho rodiči. Jediné reálné argumenty, které jsem si byla schopná vytvořit jsou, že děti se ten den nedostanou na kroužky (to by bylo pro prarodiče příliš náročné), a že se mi zdá, že se tím snižuje ochota i čas prarodičů hlídat jindy, např. když jdu do práce (na hlídání kvůli zábavě či odpočinku už ani nepomýšlím). Ale jinak nemám ani jeden rozumný důvod, proč mi to vadí.
Štvalo by vás to taky, nebo mám být ráda a nestarat se, jak si to muž zařídí?