Terezo,

já mám zkušenost, že hlavně člověk sám si musí chtít pomoct a když nechce, tak mu ani žádná terapie nepomůže.
Ale první věc je si vůbec uvědomit, že něco není úplně v pořádku a to je hrozně těžké, protože většina lidí nedokáže porovnat a posoudit svoje zkušenosti z dětství, ani svoje postoje a přesvědčení, které z něho pramení. Všichni totiž svoje dětství a rodinu automaticky považují za normální, standartní a ani vlastně nemůžou mít náhled, protože nemají s čím porovnávat. Někdy ani když si uvědomují, že to nebylo OK, tak ani tehdy nemají pocit, že by to měli sami se sebou nějak řešit, i když podle svých přátel jsou uzlíček nervů a řešit by měli.

Brunhilda je podle mě ten poslední případ. Soudě podle podivné zacyklenosti jejích příspěvků a zvláštní argumentace ty problémy fakt vyřešené nemá, i když si to sama asi myslí. Ale jak už jsem psala, radu už jsem dala několikrát a co s ní Brunhilda udělá, je její věc.