Pro děti je myslím podstatné, když jim to co možná nejvíc ulehčíš. Neočerňovat tátu, nemluvit o něm špatně, usnadnit jim ten nový život co nejvíc. Když se rozejdete, manžel bude určitě minimálně ze začátku zhrzen, dětem by pomohlo, kdybys našla sílu ustát to s klidem.

Naši se taky rozvedli, ale my jsme nebyli typický příklad, i my děti jsme byly rádi, když táta odešel.

Asi by bylo dobré začít o té možnosti mluvit, o tom, že uvažuješ o rozvodu. S manželem, s rodiči, pokud máte slušné vztahy, s rodinou. Aby měli čas si na tu myšlenku zvyknout. Určitě to bude dlouhé a nelehké období, asi je dobré se na to psychicky připravit, případně sama vyhledat pomoc psychologa nebo manželského poradce, třeba k ujasnění myšlenek. Reakce okolí určitě nebudou jen pozitivní. Oni si zvyknou v podstatě na všechno, ale ta podpora kterou bys potřebovala, možná nepřijde hned. Hlavně věř sama sobě, ty víš, co chceš a proč.