Asi máš pravdu, vnitřně jsem rozhodnutá. Ale stejně pořád zvažuju všechna pro a proti a vlastně strach udělat ten rozhodný krok. Mám dny, kdy si říkám, že už to nějak "doklepu". Pak mám zase dny, že to vidím naopak, děti jsou stejně zvyklé být víceméně jen se mnou, říkám si, že si dám ještě šanci a že děti budou v pohodě, když já budu v pohodě. Hrozná situace. Rodina mě nepodpoří, u nás se rozvody nenosí, spíš budu ve finále já ta špatná.