Ivanhoe je klasika (hodně klasická klasika - mladý rytíř bez bázně a hany, modrooká plavá děva čekající ve věži na vysvoboditele, zlý zloduch a jeho zlý temný rytíř, na rozdíl od mladého obtížený mnohou minulostí, a tajemný cizinec - pomáhající mladému rytíři z brynd, coby deus ex machina).

Merle je dobrej, ale možná přece jenom pro starší (psáno víc jako sága a je tam víc politiky) - co spíš třeba Černý šíp od Stevensona? Aneb "Už rozplynul se hustý dým... je válka růží..." Už to nejsou přímo rytíři v tom nejběžnějším slova smyslu (na koních a s kopím), ale co.

A pak je tu zdařilej cyklus od Ludmily Vaňkový, pamatuju se, že v -nácti mě hrozně pohltily Zlá léta, dobrý pro -náctiletýho budou všechny díly od Král železný, král zlatý, až po mladýho Jana Lucemburskýho, pak už to začíná bejt místama víc dějepis než román. Ale ty mnou jmenovaný jsou vždycky boj, láska, hrdinství, zrada, ale psaný jakoby dospěle, ne naivně, myslím, že by to bylo jako dělaný.