matikář je zvyklý učit děti nadprůměrně nadané se zájmem o vzdělávání. Dějepisář už asi pár výlupků učil. Myslím, že skákáním po lavicích by něčeho dosáhnout mohl. Aspoň jeden z žáků tam pochopil, co tím chtěl básník říci. Navíc děják se dá podat jako příběh. Ale nepochopitelný příklad v kombinaci se suverénem ty kohouty asi načuří. A ten matikář si evidentně myslí, že jde nadchnout skoro každý, což je omyl. O tuto iluzi mě připravila kamarádka asi v 16, když jsem za ni četla Komenského a dělala jí z toho referát. Když jsem jí pak o tom povídala, řekla mi, že ji to i se mnou (rozuměj tím blbečkem) baví, ale když s ní kecám třeba o klukách a ne o nějaké stupidní knížce