Monty,

psala jsem "citovější a otevřenější"; reagovala jsem na to, že tvůj syn je k velké chvále nedůvěřivý a považuje ji za lež. U tebe je to spíš ten první případ, netrefené dětské dárky tě nedojmou; mnoho lidí dojmou a to dojetí se přetavuje v radost, kterou pak otevřeně projevují (a snadno to u nich přebije skutečnost, že je ten dárek poněkud mimo). A znám i lidi - jednoho člověka konkrétně velmi dobře - (teď jsem nemyslela tebe, ale vybavila jsem si kamaráda), který nejásá nad dárky prostě proto, že to je "nevhodné" dělat velké "och a ach", i když ho opravdu těší. Měl afektovanou maminku a snažil se podobným výlevům vyhnout, ale jeho děti tuhle vyhýbavost neoceňují.