Já nevidím nic divného na to, že odmítnu jídlo, které nejím. Ony taky mohly vyzkoušet třeba kaviár - mně to chutná a tak - chceš? Jeden se ušklíbl rovnou a druhý - no, malinko ochutnám - a pak klidně řekl - ne, tak tohle opravdu nebudu jíst. Tak jako oni mají právo říct nechci a nebudu, tak jim přijde samozřejmý, že já řeknu nechci a nebudu - i když to odmínutné jídlo je pro ně pochoutka. Pro mne není a nebudu se přemáhat.