MOntys,

tak synova citová zainteresovanost na tom, jestli ochutnáš želatinové medvídky, je řádově jiná než to, co by pošlapala libik, kdyby odmítla s láskou vybrané náušnice, na které dítě obětovalo svoje úspory.

Kdyby mi dítě udělalo k jídlu něco, co mi nechutná, tak bych zřejmě ochutnala -(myslím, že věku, kdy jsou děti schopné udělat snídani, už vědí, že třeba kiwi nikdy nejím, protože se z něj dusím, a pokud by mi to přesto udělaly, tak bych řekla "jejda, to jsi moc hodná, ale zapomněla jsi, že to nemůžu, dejte si to se sestrou a uděláme si k tomu spolu ještě čaj do konvičky a sedneme si společně, jo?") - a pak pochválila a vysvětlila, že tohle jídlo nemám moc ráda.

Ale u těch naušnic bych tedy couvla ze svých zásad, protože by mi ta dětská láska, která je jimi vyjádřená, udělala takovou radost, že bych ji nechtěla zklamat.