Ahoj,
byla jsem na tom take podobne. Malej od zacatku byl dost aktivni, malo spal, nosila jsem ho nekdy v satku doma, kdyz jsem potrebovala neco udelat, taky si nevydrzel a i ted nevydrzi hrat. Chce to pockat. Okolo 11 mesicu jsem na tom byla v podstate stejne. Ja jsem ho teda do ohradky nedavala, ale uvarit a udelat cokoliv bylo strasny. I kdyz jsem mela nachystanou zasobu hracek, kdyz jsem varila, bavily ho pul minuty a pak mi visel na noze. Dala jsem mu neco jineho a zase. Ted je to trochu lepsi. Je vic samostatny, stejne ale place, kdyz odchazim z mistnosti. Doleze si sice za mnou, ale nekdy clovek potrebuje neco rychle a to je problem.
Jeho samostatnost je ale vykoupena tim, ze se ted priserne vzteka. Napr. jdeme plavat: vejdeme do sprchy, maly si hraje spokojene se sprchou, vsechny oblazuje svym usmevem. Vysprchujeme se a chci odejit. Ale to prece nejde, ja potrebuju sprchu mamo! A je hystericka scena. On krici, prohyba se, mlati sebou o zem. Tak ho vezmu pryc a on se uklidni az u bazenu. Pri odchodu z bazenu je to stejne. Jen krik je prodlouzen o to, ze ho potrebuji namazat a obleknout. Modlim se aby ho to preslo.
A ty emoce ty taky znam. Nekdy ho i placnu, pak si to vycitam. Stejne to vetsinou nepomaha. Nejvic se mi osvedcilo nechat vyvztekat a pak prijt a hrat si s nim jako by nic.
Drzim palce!!! A preju silny nervy.