Beruško, já na to přišla taky až před deseti lety...cca až ve tvém věku , to, co umím jsem považovala za samozřejmost a tak nějak "nic moc" - až jsem přišla na to, že někdo má úzce specializovaný talent, což je fajn, ale někdy omezující...kdežto já si můžu vybrat i co do různých povolání - čím se živit...a co do koníčků.
Ale jako malou mě opravdu trápilo, že vlastně nic pořádně neumím...moje mamka mě vůbec nechválila, a když přede mnou pochválila jinou holčičku s nějakým talentem, tak mě to fakt mrzelo .
Prostě každá máma má jiné měřítko "úspěchu" u dítěte.
Ale přesně jak říkáš, umím šít, plést, zdobit, zvládnu i technické práce, baví mě i obchod, psychologie, lidské tělo a všechno možné, a říkám si, co všechno se ještě stačím naučit a "užít"....že mi na to ten jeden život nestačí.

Na druhou stranu moje pětiletá vnučka ovládá chytrý mobil a pevný disk u přehrávače (nebo jak se to jmenuje) líp než já - to mi nejde, to mě vůbec nebaví ...

Jo, kdo ví, jak na tom budu naši pětileťáci za 40 let, co na nich doba bude žádat...