Monty, nemá cenu se hádat, to ukáže jen čas, jak to v jaké rodině bude...

Z osobní zkušenosti - mám velmi, ale opravdu velmi aktivního manžela - fyzicky i duševně, zrovna včera skákal na trampošce s vnučkou a byl jediný, kdo se k tomu z "velkých" odhodlal...nasmáli jsme se a - fakt mu to šlo - na záda, ne břicho a zpátky.... Nedávno prodal motorku a koupili jsme si čtyřkolku, vyvádí na ní víc, než jeho syn...na lyžích jezdí perfektně...a...mohla bych tu povídat dál a dál. Je zábavnej.
Ale - jen pokud je v pohodě a zdravej. V období, kdy měl o sebe strach, se změnil jako mávnutím kouzelného proutku a stal se z něj smutnej a opatrnej chlap...po aktivitách ani památky. Ač mi občas jde s jeho aktivníma návrhama na nervy, neumím si představit, co by bylo, kdyby vážněji dlouhodobě onemocněl.
Může se onemocnět i v mladším věku, ale ve stáří je to prostě víc pravděpodobné, že přijdou nějaké zdravotní omezení. Partnerka přiměřeného věku s tím prostě tak nějak "počítá", protože i ona na sobě ten věk cítí. Ta o generaciaž dvě mladší se sice může obětovat, ale kolika se chce to udělat a přizpůsobit se?
A prostě biologický stárnutí člověk nezastaví...síly ubývají každému.