Monty, bohužel, doklad o kojení do tří let v Evropě nabídnout nemůžu. Ale na Balkáně bylo mnohde běžný kojit do pěti ještě ve 20. století. Synky matky kojily i dýl, protože se věřilo, že po mateřským mlíku hodně vyrostou a budou zvlášť silný, takže třeba i do patnácti, a o jednom zbojníkovi se tradovalo, že ho máma kojila do osmnácti. Je to samozřejmě kulturní záležitost, ale o tom je koneckonců celej ten článek, co z něj cituješ.

Dlouhý kojení se na Balkáně praktikovalo mimo jiný nejspíš i proto, že tam byla větší nouze o chleba, což vychází vstříc tvojí hypotéze o dlouhým kojení v dobách nouze. Ale podle mě to souvisí ještě s něčím jiným: v řadě oblastí Balkánu se nepěstovalo tolik obilí a místo pečiva se konzumoval sýr, byly oblasti, kde bylo pečení chleba neznámý ještě v 16. století. Obilnou kaší můžeš přikrmovat, ze sejra ale kaši neuděláš.

Takže podle mě je způsob kojení hodně vázanej na pěstování obilovin. Předzemědělských společenství bylo/je běžný několikaletý kojení, samozřejmě s příkrmama, což bylo hlavně rozžvejkaný maso a ovoce, dokud dítěti nenarostly zuby, na druhou stranu se děti kojily i dýl jak ty obligátní tři roky: někde si prej chodily někdy cucnout ještě tehdy, když matka kojila novýho sourozence.